Umírající děti nenaříkají… S úsměvem na rtech říkají něco zcela neuvěřitelného.
Nemocné děti jsou veselé a rádi povídají o svých nejhezčích vzpomínkách:
„Kouzelník byl tak legrační! Spadly mu kalhoty a nemohl jsem se přestat smát.“
„Táta vypráví zábavné příběhy!“
„Chlapec ve vedlejší posteli si pšouknul, bylo to legrační!“
Co ještě děti milují a o čem rády mluví?
Milují únik do světa fantazie, protože pak zapomínají na bolest a strach:
„Harry Potter zařídil, že jsem odvážný.“
„Chci být velkým detektivem jako Sherlock Holmes.“
„Mám rád příběhy o vesmíru, chtěl bych se tam jednoho dne dostat.“
„Miluju Batmana, protože se nebojí ničeho.“
Děti nechtějí přemýšlet o tom, že umírají, nechtějí, aby byli jejich rodiče smutní. Milují život, i když je až nespravedlivě krátký. Proto chtějí, aby jim jejich milovaní četli hezké knížky, vyprávěli jim zábavné příběhy. Chtějí si hrát s domácími mazlíčky a těšit se z toho, že žijí...
Stojí za to sdílet vyznání dětí...
