Nikdo nechtěl věřit jen 7letému chlapci a kvůli tomu došlo k tragédii. Jeho poslední slova jsem nečekala.
Příběh 7letého Ivana je zřejmě fikce, podobné příběhy se ale odehrávají každý den na celém světě. Zní to jako nesmysl? Statistiky nelžou. Každý den děti týrají jejich rodiče, šikanují spolužáci, ignorují učitelé a sousedé…
Příběh tohoto chlapce může někomu otevřít oči a ukázat to, co většinou nechceme vidět.
„Jmenuju se Ivan a je mi 7 let. Miluju mámu a tátu. Trochu se jich ale bojím, protože mě bijí a já nevím, co dělám špatně.
Dnes jsem šel do školy. Opravdu se snažím a učitelé mě asi mají rádi. Občas je mi smutno, protože nemám žádné kamarády. Během přestávky stojím na chodbě v koutě a dívám se do země. Kdysi jsem si chtěl hrát se spolužáky, vždy na mě křičeli a smáli se mi, že mám každý den to samé oblečení a staré boty.
Po škole jdu domů, ale někdy se musím schovat před skupinou kluků, kteří mé bijí. Jednou mě hodili do kaluže a začali do mě kopat. Domů jsem se vrátil celý mokrý a špinavý. Máma na mě začala křičet a za trest jsem nedostal oběd. Máma mi nařídila, abych šel do pokoje a nevycházel. Tak moc jsem ji chtěl říct o tom, co se stalo a že ve škole nemám ani jednoho kamaráda…
Děti se mi posmívají, že mám divnou ruku. Táta do ní udeřil hračkou a od té doby nemůžu hýbat palcem. Je to trochu zvláštní. Občas mě bolí u srdce, ale nikomu jsem o tom neřekl. Máma je ze mě neustále nervózní a nechci jí dělat další starosti.“
Čtěte dál…
