Krátce před smrtí napsala tato stařenka dopis, ve kterém stálo, kým ve skutečnosti je. Když ho našla sestřička, zcela ztratila řeč…
A přesto pod skořápkou, tam kdesi hluboko uvnitř stále ještě žije ta mladá dívka společně s mým bolavým srdcem.
Vzpomínám na hezké okamžiky. Vzpomínám i na ty špatné. A tak přežívám ze dne na den. Vzpomínám na všechna ta léta, která uběhla neskutečně rychle, příliš rychle…
Chápu, že čas už nelze vrátit zpět. Přesto jste mohla víc otevřít oči a konečně mě uvidět. Opravdu mě vidět.“
Pod tato slova by se mohl podepsat každý starší člověk. Každý byl kdysi mladý, zamilovaný a plný plánů do budoucna. Každý z nás jednou zestárne a zůstává jenom doufat, že se k nám nejbližší rodina neobrátí zády.