Otec opustil manželku a dvě děti. 30 let později si při pohledu na servírku na něco vzpomněl a udělal TO.
Rozvod rodičů se vždy nejvíce odrazí na dětech, zejména, jestli probíhá v bouřlivé atmosféře, jak to bylo v případě rodiny Seana Whalena. Sean si celou dobu dokonale pamatuje den, ve kterém se nemohl dostat domů, protože otec změnil zámky ve dveřích. Jeho matka, on sám a jeho mladší bratr skončili na ulici. Teď je Sean sám samotným otcem třech dětí. A bolestnou minulost mu připomněla... servírka z čínské restaurace.
Sean nedávno vzal nejmladší ze svých dětí na večeři do čínské restaurace. Když se podíval na servírku, její výraz v obličeji mu připomněl jeho vlastní matku. Jen díky ní se on a jeho bratr mohli zvednout po tom, co se jim přihodilo. Díky jejímu úsilí si mohli uspořádat život. Sean v servírce poznal samotnou matku a napsal něco, co se dotklo tisíce lidí na celém světě:
"ROZVOD.
Mezi námi a našim otcem se rozpoutala velká hádka. Já, moje máma a mladší bratr jsme utekli z domova, protože můj otec dostal obrovskou zlost. Tu noc jsme zůstali v hotelu. Když jsme se druhý den vrátili, můj otec mezitím změnil zámky ve dveřích. Pozoroval jsem svou matku, jak se ho snažila přemluvit, aby nám dovolil jít dovnitř a mohli bychom si vzít věci. Neudělal to. Museli jsme se později vrátit v doprovodu policie. Nikdy nezapomenu,jak mi policista podal černý pytel na odpadky a řekl, že mám 10 minut na to, abych si sbalil nejnutnější věci. Tak jako tak jsem všechno nevzal a było to naposledy, co jsem mohl být v domu, ve kterém jsem vyrůstal. Nevzal jsem si ani žádné z mých ocenění za baseballovou hru. Nevzal jsem ani jednu z mých 10.000 baseballových karet. Nevzal jsem si žádnou ze svých věcí. Sakra, nechal jsem tam i želvu!
Matka se se mnou a bratrem přestěhovala do malého bytu. Měli jsme tehdy tuto jedno velké h ****. Lidé z kostela nám přinášely hrnce, postele, jídlo ...
A můj otec vybral z účtu všechny naše úspory, takže moje matka měla doslova jen to, co jí zůstalo v peněžence. Nevím, jak to všechno zvládla. Bez jakékoliv rodiny v okolí. Bez skutečného podpory, když nepočítám lidi z kostela.."
"Do dnešního dne nevím, jak to udělala. Divím se, že se nevzdala. Já bych to nezvládl. Vzpomínám si přesně, jak jsem ji viděl modlící se na kolenou. Vypadalo to, jak by to byl rozhovor mezi Bohem a ní. Vzpomínám si, že jí tekly slzy po tváři, když prosila Boha o pomoc. Cítil jsem v těchto dnech silné bolesti. Mohl bych se pozastavit nad mnoha věcmi, ale věděl jsem, že nás matka nikdy neopustí. Nikdy to nevzdala."
