Všichni lidé se báli dotknout této kočky a on ji tehdy vzal do náruče a stalo se něco neuvěřitelného

Dojemný příběh muže, který potkal na své cestě toulavou kočku.

"Všichni v našem bloku věděli, kdo je Ošklivka. Ošklivka byla toulavá kočka, která bydlela ve sklepě.

Ošklivka zbožňovala hlavně tři věci: bojovat, pojídat odpadky, a překvapivě, lásku. Spojení těchto tří věcí a život na ulici na ní zanechaly své stopy.

Za prvé, měla jen jedno oko. Měla pouze jedno ucho. Její levá tlapka vypadala tak, jako by byla kdysi zlomená a špatně se srostla, a proto vždy vypadala, jako by se otáčela. Svůj ocas dávno ztratila a zůstal jí trčet jen krátký zbytek, který byl v neustálém pohybu. Ošklivka byla šedá a kromě jizev na hlavě měla pruhy po celém těle.

Pokaždé, když někdo spatřil Ošklivku, ihned křičel: "To je ale ošklivá kočka!". Rodiče říkali dětem, aby se k ní nepřibližovaly a dospělí jí zase vyháněli, když se snažila vetřít do jejich domovů. Házeli po ní kameny nebo ji chtěli polít vodou. Někteří se jí dokonce snažili přiskřípnout tlapky dveřmi.

Ošklivka se vždy chovala stejně. Když jí někdo polil vodou, čekala, ať se uklidní. Když na ni někdo něco hodil, lehla si na zem a prosila o odpuštění. Když se plížila v blízkosti dětí, vždy hlasitě mňoukala, skákala na ně a snažila se získat trochu soucitu. Pokud by jí někdo zvedl, okamžitě by mu začala olizovat košili, náušnice nebo cokoli jiného.

Jednoho dne se Ošklivka rozhodla obdarovat svými city dva psy husky, kteří žili se sousedem. Ale psy bohužel neopětovali její pocity a Ošklivka utrpěla vážná zranění. Slyšel jsem ji bezmocně mňoukat a rozhodl se podívat, co se stalo. Bohužel, když jsem tam přiběhl, uvědomil jsem si, že její život se blíží ke konci.

Ošklivka ležela v mokré louži, její zadní tlapy byly prohnuté a zepředu místo kožíšku byla obrovská rána. Zvedl jsem ji a chtěl jsem ji vzít domů, slyšel jsem její těžké dýchání. Viděl jsem, jak se trápí. Uvědomil jsem si, jak jí to musí hrozně bolet.

Cítil jsem něco mokrého na uchu. Ošklivka svíjející se v bolestech se mi pokoušela olíznout ucho. Objal jsem ji silněji a ona dotkla tlapkami mé tváře, pak se na mě podívala svým zdravým okem. Slyšel jsem její slabé mňoukání. Dokonce i v okamžiku největší bolesti, tato ošklivá a zjizvená kočka žádala jen o trochu náklonnosti, snad soucitu.

Tehdy byla pro mě Ošklivka ta nejkrásnější, nejvíce milující bytost, jakou jsem kdy viděl. Nesnažila se mě kousnout, poškrábat nebo se mnou nějak bojovat. Dívala se na mě a věřila, že ji zachráním.

Ošklivka mi zemřela v náručí dříve, než jsem přišel domů. Sedl jsem si s ní ještě na okamžik, přemýšlel o tom, jak její deformované, zjizvené tělo ovlivnilo můj názor o čistém srdci a opravdové a čisté lásce. Ošklivka mě naučila více o dávání a soucitu než tisíc knih, přednášek či televizních programů dohromady. Za to jí budu vždy vděčný. Měla mnoho jizev na těle, ale byl jsem to já, kdo měl největší jizvu a byl to okamžik, kdy jsem to musel překonat a jít dál. Ukázat všem, že mi na nich záleží.

Lidé chtějí být bohatší, dosáhnout obrovských úspěchů, touží být milováni, krásní.. Ale já se budu vždy snažit být jenom tou Ošklivkou. "

Zajímavé články se objevují každý den. Zalajkujte Sdílej.to na Facebooku

Sdílej tento hezký příběh. Sdílej tento článek.