logo Věci, které mají význam. Sdilejte.to dále!

Jistá dáma dala pilotům balíček sušenek. S chutí je snědli a teprve po chvíli si všimli přiloženého dopisu, po kterém se rozsypali.

Být pilotem znamená mít obrovskou odpovědnost za mnoho lidských životů. Piloti v tomto příběhu si toho jsou dobře vědomi a berou svou práci vážně, neztrácejí však při tom nic ze své obyčejné lidské empatie, jak dokazuje situace, kterou popsal pilot jménem Chad.

„Nejlepší dárky jsou často ty nejméně očekávané. Tak tomu bylo den před Štědrým večerem, kolem 17:30, když jsem letěl z Atlanty do Maconu. Na palubu jsem nastupoval s vědomím, že na mě čekají moji příbuzní, ale co nadělám, někdo musí pracovat a bezpečně přepravovat ostatní, aby mohli trávit Vánoce se svými příbuznými.

Předvánoční roztržitost dopadla i letušky a ty si nevšimly jednoho pasažéra. Pootevřenými dveřmi do kokpitu nahlížel asi devítiletý chlapec. Když si všiml, že už vím, že tam je, rozpačitě utekl, ale zavolal jsem ho dovnitř. Hodně m připomínal mě samotného, když jsem byl dítětem. Stejně tak jemu jak i my zářily oči, když jsem poprvé pohlédl do kabiny pilotů. Nyní jsem však o svém výběru povolání pochyboval ... Byl jsem ještě mladý a měly to být moje první Vánoce bez rodiny. Vlastně jsem ani neměl pocit, že dělám něco zvláštního, jen jsem přepravoval lidi, ale když jsem viděl emoce na tváři tohoto chlapce, něco se ve mně znovu ozvalo.

Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej Sdílej na Facebooku

Sam, tak se chlapec jmenoval, byl tak rád, že byl v kokpitu, že jsem neměl svědomí, abych jej vyhnal, i když jsem věděl, že za chvíli přijde kapitán. K mému překvapení můj nadřízený nijak nekomentoval Samovu přítomnost, ale dovolil mu zůstat v kokpitu při přípravě na start. Sam mohl dokonce sám stisknout několik tlačítek, což vykouzlilo obrovský úsměv na jeho tváři.

Po návratu na své místo nám Sam popřál hezké svítky a řekl, že to byl nejlepší den v jeho životě. Dokonce i nám dvěma se najednou udělalo lépe, i když to nevypadalo na příjemné svátky.

Následujícího dne jsme měli zpáteční let do Atlanty. Chystali jsme se do práce, když k nám přistoupil jeden ze zaměstnanců letiště a řekl, že matka nějakého chlapce ze včerejšího letu pro nás zanechala dárek a prosila, aby nám poděkovali za to, že její syn mohl vstoupit do kabiny pilotů. Prý o ničem jiném nemluvil! S úsměvem na tváři jsme přijali krabici domácích sušenek. Kapitán už v kokpitu sáhl po sušenku a okusujíc ji otevřel dopis, který byl umístěn uvnitř krabice.

Na druhé stránce si můžete přečíst, co chtěla Samova máma vzkázat pilotům.

Nyní sdílená

× Zalajkujte Sdilejte.to na Facebooku Už jsem zalajkoval
x

Nenechte si ujít ty nejzajímavější články! Chcete dostávat informace o novém obsahu?

Ne, díky Ano - prosím