To, co mu před svatbou udělala jeho nevlastní dcera, je strašné…
Nevíme, jestli se tento příběh opravdu stal, ale něco nám říká, že v dnešní době není nic nemožné. Páry se rozcházejí ještě dříve, než se lépe poznají, rozvody jsou na denním pořádku a děti si musí zvykat na nové partnery rodičů. Nemyslíme tím, že „nový tatínek“ musí být špatný. Hlavní hrdina tohoto příběhu miloval svou partnerku a také její dceru, která nikdy neznala svého otce. Nikdy se o ni nezajímal a nechtěl platit alimenty…
Výchovu a materiální zabezpečení ji teda poskytnul náš hlavní hrdina, který si na celý příběh vzpomíná takto:
„Má nevlastní dcera bude mít zanedlouho svatbu. Několik měsíců si se svou mámou nepovídají o ničem jiném než o svatbě. Neustále všechno rozebírají do nejmenších detailů. Má dcera nedávno dostudovala na státní škole, ale bylo to finančně náročné. Koupil jsem jí auto, aby mohla pohodlněji jezdit do školy. Bydlela u nás, protože to bylo levnější - nepracovala, aby se mohla plně soustředit na studium. Krátce před svatbou se znenadání objevil její biologický otec.
Dcera se s ním začala pravidelně setkávat a byla tak šťastná, že má konečně otce… Upřímně, moc mě to bolelo. Ten muž nezaplatil ani za jeden den studia, nebyl s ní, když se dělo něco důležitého, nebo když byla nemocná, když potřebovala pomoc. Od té doby co se objevil on, zcela na mě zapomněla… ale zpět k příběhu…
Na svatbě mělo být 250 hostů. Do seznamu jsem dopsal i 20 mých známých - koneckonců, za svatbu jsem měl platit já a tak se mi zdálo, že na to mám snad právo. Má partnerka a dcera řekly, že je to všechno v pořádku… Když jsem pak potkal mého kolegu a zeptal se, jestli se těší na svatbu, překvapeně na mě zíral. Vyšlo najevo, že o ničem nevěděl (ani on, ani další mí přátelé). Rozčílený jsem se zeptal rodiny… Dozvěděl jsem se, že sál má jen 250 míst a když se někdo ozve, že nepřijde, pozvou někoho z mých přátel… Vypadalo to, jakoby byli něco méně - každým dnem jsem se cítil víc jak oni. Potvrdilo se to na včerejší rodinné večeři. K mému překvapení se na ní objevil i biologický otec mé nevlastní dcery.
U stolu dcera, kterou jsem vychoval jako svou vlastní, řekla, že má obrovskou radost, že k oltáři ji povede její skutečný otec. Všichni byli nadšeni , ale já jsem cítil, že se mi sevřelo v krku. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo plakat. Nakonec jsem to nevydržel a vstal:
Chtěl bych pronést přípitek. Všimnul jsem si zneklidněných pohledů, které si vyměnily dcera s partnerkou a to mě jen utvrdilo v tom, že jsem pro ně byl jen pitomcem se spoustou peněz…
Dlouhá léta jsem součástí této rodiny, alespoň jsem si myslel, že to tak je. Jsem vděčný za to, že mi tato svatba otevřela oči. Moc jsem se mýlil. Myslel jsem, že má milovaná partnerka mě společně s mou dcerou milují a respektují stejně jako já miluji a respektuji je. Až teď vidím, že jsem pro ně jen otevřený bankovní účet. Jelikož na této svatbě nemám roli otce a dceru nepovedu k oltáři, vzdávám se také své role sponzora - ať se o to všechno postará skutečný otec mé dcery.
Všichni byli v šoku a v domě zavládlo ticho. Odešel jsem i když to byl MŮJ dům. V ten den jsem ještě stáhnul všechny peníze ze společného účtu a zrušil smlouvu s firmou organizující svatbu (naštěstí jsem zaplatil jen zálohu). Možná, že je to z mé strany sobecké, ale využívaly mě až příliš dlouho.
My jeho reakci chápeme a vy?
Sdílejte tento poučný příběh.
