logo Věci, které mají význam. Sdilejte.to dále!

Čtveřice dětí se bojí vlastní mámy. Když dospějí, mají jí toho hodně co říct.

Tento dopis, který napsala už dospělá dcera své matce, ji určitě dohnal k slzám - nebyly to ale slzy smutku. Takové vyznání si přeje uslyšet každý rodič. Aby se ho ale dočkal, musí děti řádně vychovat. Víme, jak toho dosáhnout!

„Jako dítě jsem si myslela, že mám tu nejhorší mámu na světě. Jiné děti měly k snídani koláčky, já jsem musela jíst ovesnou kaši, vejce a chléb. Žádné koláčky a sladkosti nepřicházely v úvahu.

Ve škole to samé - jiné děti měly s sebou vždycky čokoládové tyčinky a lupínky, já jsem měla vždy jen obloženou žemli. Jediné, co mě na celé té situaci (dost egoisticky) těšilo, byl fakt, že má sestra a 2 bratři trpěli stejně. Ke každému z nás se máma chovala stejně, bez výjimek.

Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej Sdílej na Facebooku

U jídla to neskončilo… Když jsem si chtěla hrát s kamarádkami venku, musela jsem říct, v kolik se vrátím domů - nesměla jsem se opozdit. Navíc jsem musela nosit vždy čisté oblečení, každý den se koupat. Kamarádky ze školy měly na sobě ty samé šaty i několik dní a nic se nestalo. Také se mi chlubily, že o víkendu se nemusí koupat a mohou spát až do 12!

Tak jsem si přála, abych i já mohla spát dlouho. Máma ale neměla slitování. Když jsem šla spát v pátek v 9 večer, musela jsem v sobotu vstát před 8 ráno. A ta neustálá disciplína… jiné děti nemusely nic dělat a my jsme si museli ustlat postel, uložit oblečení, také mýt nádobí a učit se s mámou vařit v kuchyni. Občas jsme si se sourozenci mysleli, že máma nespí a vymýšlí pro nás další strašlivé úkoly.

Nyní sdílená

× Zalajkujte Sdilejte.to na Facebooku Už jsem zalajkoval
x

Nenechte si ujít ty nejzajímavější články! Chcete dostávat informace o novém obsahu?

Ne, díky Ano - prosím