Syn zavolal rodičům, jestli by nemohl domů pozvat postiženého kamaráda z vojenské mise. Druhý den byl mrtvý. Důvod? Šokující!
Američtí vojáci se vrátili z mise v Koreji a přistáli v Los Angeles. Jeden z nich zavolal svým rodičům, že se vrací domů. “Mami, tati, vracím se domů. Musím vás však požádat o laskavost. Chci přivést také i kamaráda.“ Rodiče ochotně souhlasili s přijetím hosta.
„Je tady ale něco, co byste měli vědět,“ pokračoval syn „můj kamarád v bitvě přišel o ruku a nohu. Nemá kam jít. Chci, aby zůstal s námi.“ S tímto ale už rodiče vojáka nesouhlasili a jen nabídli, že mu pomohou najít si domov. Syn však trval na svém „Ne, to nedovolím. Chci, aby žil s námi.“ řekl, než zavěsil.
Od té doby se chlapec rodičům neozval. Na další den jim volali z márnice. Jejich syn vyskočil z okna a zemřel. Podle vyšetřovatelů se jednalo o samovraždu. Šokovaní rodiče okamžitě letěli do LA identifikovat tělo syna. Uviděli jeho tvář, po chvíli si ale všimnuli, že neměl ruku a nohu. Pak jim to došlo... Nejednalo se o jeho kamaráda, ale o něho.
Tento tragický příběh v sobě nese důležitou lekci. Lidé dnes kladou příliš velký důraz na vzhled. I postižení určuje to, jak takového člověka lidé vnímají.
Po nehodě nebo nemoci je pro člověka těžké smířit se s tím, jak ho vnímají ostatní. Cítí změnu i v tom, jak se k němu lidé chovají. Je potřebná bezpodmínečná láska a podpora – zejména v rodině. Vždy bychom měli akceptovat ostatní bez ohledu na to, jak vypadají. Ať už se jedná o postižení, barvu kůže nebo nemoc. Sdílejte to!
