V obchodě vzala svého syna do náručí, a mírně se mu při tom odhalilo bříško. Když ostatní uviděli, co má na těle, zhrozili se.
Lidstvo je stále vyspělejší, naneštěstí se ale ukazuje, že ani dostatek poznatků a vědomostí nezabrání zcela nepřípustným reakcím. Na každém kroku se potýkáme s nedostatkem empatie, citu a kritickými poznámkami. Když lidé něčemu nerozumějí, nemají problém to nekompromisně odsoudit. Někdy jako kdyby vůbec nevěděli, že jejich kruté poznámky a komentáře můžou i ublížit. Tak tomu bylo i v případě Dallas Lynnové a jejího syna, který trpí na Hirschprungovu nemoc.
James trpí na vrozené onemocnění, při kterém se v těle nevyvinou nervové buňky odpovědné za vyprazdňování střev. 2letý chlapeček tak bude muset do konce života nosit stomické sáčky. Jednoho dne v obchodě jeho máma uslyšela něco velmi nepříjemného.
„Dnes jsme stáli v řadě u pokladny. Můj 2letý syn chtěl, abych ho vzala do náručí. Když jsem ho zvedla, nechtěně se mu odhalilo bříško s 2 stomickými sáčky.
Za námi stála starší žena a při pohledu na jeho bříško zvolala: Co to proboha je?! Jak může být malé dítě tak odporné?!
Otočila jsem se a naštvaně se na ni podívala. Žena však pokračovala a zeptala se, co je mému dítěti. Nechtěla jsem s ní rozebírat detaily, řekla jsem jen, že má nedostatečně vyvinutá střeva. Dodala jsem, že trpí vzácným onemocněním.
Na to mi žena odvětila: „Omlouvám se, ale je to opravdu odporné! Mohla byste mu zastrčit košili?“
„Chtěla jsem jí vynadat, že to není můj, ale její problém. Namísto toho jsem jí ale zapřála hezký večer a byla jsem si jistá, že když se vrátí domů ona, všem řekne, na jak ošklivé a odporné dítě se musela dívat.
Jen pro vaši informaci – na mém dítěti nic ošklivého není! Jeho nemoc jakoby byla ve společnosti tabu, ve skutečností jí ale trpí více než půl milionu Američanů.
Můj syn se jí už do konce života nezbaví. Chci ho naučit milovat své tělo takové, jaké je. I když bude po celý život nosit stomické sáčky.
Žena z obchodu, podobně jako spousta dalších lidí nerozumí, že můj syn je jako každé jiné dítě. Běhá, hraje si s jinými dětmi nebo plave. Při pohledu na něho nikoho nenapadne, že má za sebou už 20 operací.
Nechci, aby v budoucnosti James musel poslouchat takové poznámky. Stačí, že musí snášet bolestivé operace.
Je pro mě vším. Je roztomilý, neustále se usmívá a je vidět, že má velmi silnou osobnost. Jeho nemoc neurčuje a nesnižuje jeho hodnotu.“
