Umírající král se každé ze svých čtyř žen zeptal, jestli mu bude dělat společnost i po smrti. Jejich odpovědi ho přinutily se zamyslet. Nás také…
Byl jednou jeden král, který měl čtyři manželky. Ze všech nejvíc miloval svou čtvrtou ženu, která byla nejhezčí a nejvíc okouzlující ze všech. Jen ona od něj dostávala ty nejdražší dárky a moc mu na ní záleželo.
Třetí ženu miloval pro její inteligenci a často s ním vyjížděla na daleké výpravy po celém světě. V hloubi duše se neustále bál, že ho jednoho dne opustí pro někoho jiného…
Ke své druhé ženě se choval jako ke své kamarádce. Mohl se jí svěřit se vším a ona ho vždy podporovala. To ona mu radila, když měl nějaký problém.
První ženu miloval nejméně i přesto, že ona se k němu chovala nejvlídněji. To ona mu pomohla vybudovat impérium a nikdy ho neopustila i přesto, že on volil společnost jiných žen…
Nic ale netrvá věčně a přesvědčil se o tom i samotný král. Dozvěděl se, že trpí vážnou nemocí. Zůstávalo mu jen několik dní života a čekaly ho nepříjemné rozhovory… „Mám čtyři manželky, ale po smrti zůstanu sám. Chci, aby i po mé smrti mi alespoň jedna z nich dělala společnost.“… S každou si proto promluvil osobně.
Nejprve pozval nejmladší z žen - tu, kterou miloval ze všech nejvíc - a řekl:
„Miluji Tě nejvíc ze svých žen. Vždy jsem Ti dával ty nejhezčí a nejdražší dary. Vždy jsem o Tebe pečoval ze všech mých žen nejvíc a teď jsem vážně nemocný. Chci se Tě zeptat, jestli se mnou budeš i po mé smrti.“
Mladá žena se překvapeně podívala na krále a krátce odpověděla:
„To je přece naprostá šílenost.“
Poté odešla a král ji do své smrti už neviděl.
Odpověď nejmladší manželky ho hluboce ranila, ale neztrácel naději. Pozval si proto svou třetí manželku a věřil, že mu bude i po smrti dělat společnost. Pozval ji ke své posteli a řekl:
„Miloval jsem Tě celý svůj život, který se už brzy skončí. Budeš stát po mém boku i po mé smrti?“
Žena mu věnovala chladný pohled a řekla:
„Samozřejmě, že ne! Jsem ještě mladá a po tvé smrti se znovu vdám za někoho jiného!“
Král cítil, že mu tím zlomila srdce, ale ještě neztrácel naději. Do pokoje pozval svou druhou manželku:
„Vždy, když jsem to potřeboval, pomohla jsi mi vyřešit všechny problémy. Teď Tě chci o něco požádat - budeš mi dělat společnost i po mé smrti?“
„Tentokrát Ti pomoci nemohu, ale postarám se o to, abys měl ten nejvkusnější pohřeb.“
Na další straně nejdete šokující odpověď první ženy, i když se jí král ani nezeptal…
