Slyšel, jak žena kritizuje někoho bez peněz u pokladny. To, co se stalo potom, je k nezaplacení.

Stojím ve frontě v Albertu, delší než obvykle (opravdu zatraceně dlouhé). Čtu si "Blesk" a slyším, že žena přede mnou si velmi hlasitě stěžuje na to, jak žena před ní se loudá s vykládáním zboží na pokladní pás. Říká svým dětem "Tak tady máte důvod, proč byste se měli vzdělávat. Aspoň nebudete chudý a nebudete nám dělat potíže". Až do té chvíle jsem neposlouchal, ale tato slova upoutala moji pozornost. Žena před námi neměla dostatek peněz na svém účtu a její platební karta byla odmítnuta.

Podíval jsem se na ní a její nákupy a vidím brambory, chléb, konzervu se šunkou a láhev vody. Žena se snaží zrušit část nákupu, ale na kartě ji stále chybí peníze. Dívá se nás smutně a říká: ". Je mi to opravdu líto, musím rychle zavolat svému manželovi. "Mezitím se ta nevychovaná ženská na mě kouká, koulí očima a snaží se mě vyprovokovat k reakci ohledně tamté ženy, když její děti mezitím hodili do košíku čokoládové tyčinky a brambůrky v celkové hodnotě asi 300 Kč. Paní skončila hovořit a říká: "Můj manžel natankoval auto ... Bohužel to nepůjde... Omlouvám se, odložím vše zpátky na místo" Ta strašná ženská se na mě dívá a říká: "Ach můj bože, někteří lidé jsou opravdu ..."

Podíval jsem se jí přímo do očí a odpověděl: "Ano, vím ... nemůžu uvěřit, jak někteří můžou být tak bezcitní" a šel jsem zaplatit za nákupy tamté ženy.

Její výraz ve tváři nikdy nezapomenu. Byla překvapená, že jsem byl vytočený jejím chováním, a ne tím, že jsme museli dlouho stát ve frontě vzhledem k nastalé situaci té druhé paní. Žena u pokladny mě popadla za ruku a řekla, že dnes jí mě snad seslalo nebe. Musel jsem se snažit ukrýt své vzrušení ..Totiž není to tak dávno, co jsem byl v podobné situaci, jako ta žena stojící u pokladny. Stál jsem a přemýšlel, zda bych měl koupit něco k jídlu, palivo nebo plenky. Nesuďte nikoho předem. Nikdy nevíte, jak se někdo ocitl v tak složité situaci. Když se chystala odejít, řekl jsem: "Děkuji" ... Podívala se na mě zmateně, a tak jsem jí vysvětlil, za co ji děkuji ... "Vzpomněl jsem si, že jsem byl v podobné situaci před několika lety. Uvědomil jsem si, jak jsem se od tamté doby dostal daleko . Vám se to taky brzo podaří, tak nevěšte hlavu. Bůh Vás opatruje. " Vrátil jsem se k té nevychované ženské, podíval se jí opět přímo do očí a řekl: "Doufám, že se nikdy neocitnete v takové situaci a pokud ano, okamžitě si vzpomenete na dnešní den ... budu se za vás modlit. "Poté jsem se vrátil k četbě "Blesku".

Tento příběh nám poslal Pan Bartosz z Kielc. Děkuji mnohokrát. Pan Bartosz nám všem tím chtěl říct, abychom neměli otevřené oči na všechny, kteří vidí jen konec svého nosu.